Title: Utitled
By:*market*
Part: 5.
Víc nevím.
Vzbudila jsem se zase v té posteli. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Vedle mě
seděl Louis. Lekla jsem se ho a polekaně jsem sebou trhla. Musela jsem prostě
pryč. Odkryla jsem se a chtěla jsem odejít. Louis mě chytil za ruku a vrátil mě
zpátky do postele.
„Jak se
cítíš?“
„Musím domů.“
„Nikam
nejdeš, vždyť jsi sešla dolů a švihlo to s tebou.“
„Je mi
dobře, ani tě neznám, nemám tady, co dělat. Musím domů.“
„Už jsme se
viděli, takže nikam nejdeš.“
„Neznám tě a
držet mě tu nemůžeš.“
„No, tak
fajn, tak běž,“přestal mi bránit. Zvedla jsem se a šla jsem zase tou cestou,
kterou jsem šla i před tím. Udělalo se mi zase špatně a sekla jsem sebou na
zem. Tentokrát mě sbíral někdo jiný. Nevím, kdo to byl. Vedl mě zase nahoru.
„Já musím
domů. Pusť mě.“
„Musíš
hlavně do postele.“
„Ne.“Z
posledních sil jsem se vyškubla a utíkala jsem ke dveřím. On mě však doběhl.
Přehodil si mě přes rameno a nesl mě nahoru. Otevřel dveře a nesl mě do
postele.
„Proč
nechápete, že musím domů?“
„Jsi nemocná,
Stello. Chápeš to? Proto nemůžeš domů, jsi nemocná kvůli mně. Nemůžu tě nechat
tak. Tak tady zůstaneš,“vysvětloval mi to Louis. Ten kluk odešel.
„Dobře,“odpověděla
jsem mu a otočila jsem se zády k němu. Nechtěla jsem tam být.
„Na, změř si
teplotu, Stello,“podal mi teploměr Louis. Neochotně jsem si ho strčila pod
paži. Za chvíli teploměr rychle pípal. Vytáhla jsem si ho a podala jsem ho
Louisovi.
„39,3°C. To
není dobré. Zajdu ti pro obklad, počkej tady.“
„No, jako
bych mohla někam odejít, když je dole taková ostraha horší, než hlídací pes
nebo kamerový systém,“řekla jsem naštvaně.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára